Vysokohorská turistika
Slovinsko je protkané úchvatnými skalními stěnami napříč celou zemí. K nejproslulejším horským dominantám patří Julské Alpy. Zde je také nejvyšší ze Slovinských hor, slavný Triglav (2864 m n.m.) Dalšími pohořími této malé země jsou Kamniško Savinjské Alpy, Karavanky a trochu nižší Pohorje.
Slovinci do hor nejčastěji chodí na jednodenní výlety s trekovými holemi, běhají po kopcích a nebo jezdí do hor na kolech. Málokdy potkáte někoho na vícedenních přechodech hor a když už náhodou ano, pak budou spát místní turisté v horských chatách, které jsou rozmístěny po všech jejich horách.
Vzhledem k tomu, že nejsou zvyklí chodit s batohy na vícedenní vandry, tak tomu odpovídají časy značených úseků. Pakliže půjdete s krosnou na vícedenní přechod hor, časy tras násobte a přičítejte ke každé cestě hodinu až dvě. Po každém pohoří vede jedna jediná značka (bílé kolečko s červeným puntíkem). Ať jdete napravo nebo nalevo, nahoru nebo dolů, pořád půjdete po tomto kolečku, které se občas změní jen na tenkou červenou čáru ledabyle na kameni. Značení je místy nedostatečné a špatně viditelné. Cesty jsou obvykle strmé, často náročné a nejištěné. Většinou si můžete zvolit přímé sestupy a výstupy a nebo méně strmé varianty. Sledujte rovněž výškové rozdíly na celých trasách. Mnohdy se stane, že za tři hodiny sejdete nebo vyjdete celý výškový kilometr. Rozhodně nedoporučuji návštěvu Slovinských hor, pokud trpíte závratěmi. Je zde opravdu velmi mnoho úzkých exponovaných tras s přímým výhledem dolů do údolí i několik set metrů. Naopak, pro milovníky dalekých výhledů a otevřených obzorů je to naprosto ideální pohoří. I v nižších polohách je mnoho exponovaných tras.
Výchozích bodů bývá poměrně hodně. Prakticky z každé podhůrské vesničky vede nějaká značená cesta nahoru.
Spát se dá většinou v sedlech a nebo kus pod nimi na planinách. Dbejte vrstevnic podle mapy, aby stráň nebyla příliš prudká. Ve vyšších polohách pohoří už se místo na stan hledá velmi obtížně a vrcholy bývají velmi strmé.
Platí tu všeobecné pravidlo, že severní strany pohoří jsou chladnější. I v letních měsících tam zůstávají sněhová pole a velká část cest je s řetězy. Nejvyšší výstupy jsou na severních stěnách mnohdy po jištěných ferratách. Zde je třeba mít rukavice a ferratové sety s helmami. Jižní strany jsou naopak vyhřáté a v letních měsících rozpálené do západu slunce. Jištěných tras je tu méně a když už, tak jen s řetězy nebo ocelovými lany. Všeobecně se hodí trekové hole.
V posledních letech je zde poměrně velké sucho a tak doporučuji dávat pozor na dostatek vody a trasy vybírat dle toho. Vodu obvykle doplníte před nějakou horskou chatou. Na loukách často procházíte pastvinami, kde mají koryta na vodu ovce a krávy. Kohoutky u koryt místní lidé sundávají (často jsou schované v okapech), ale dají se povolit kleštěmi. Doporučuji tedy nosit s sebou nějaké kapesní kleště pro případ nouze.
Po celém pohoří jsou rozmístěny tzv. Koči nebo Domy. Je to obdoba horských chat u nás. Dostanete tu jídlo, v některých z nich se můžete ubytovat. Některé chaty jsou otevřeny celoročně, jiné v zimním a zvlášť v letním období. Proto je dobré zjistit si otevírací doby a případnou obsazenost před cestou, ať na místě neřešíte komplikace ohledně zásob vody a jídla.
Domluvíte se česky, anglicky, německy. Mnoho slov je podobných. Slovinci mají Čechy rádi a tak jsou vřelí, příjemní, poradí, popovídají si. Na některých kočách mají české pivo (Kozla).
Ubytování, jídlo a ceny:
Pivo a džus koupíte většinou za 2 – 3 eura, nocleh v malých pokojíčcích pak vyjde na cca 20 – 23 euro na osobu za noc. V některých chatách respektují členství nějakých turistických a horolezeckých svazů a tak můžete po předpožení průkazek mít ubytování o dost levnější. Jídlo podávají většinou místní. Typické jsou Kranjské klobásy – místní specialita, podobná našim domácím klobásám, podávají dva kusy klobásy s nějakým chlebem, hořčicí. Jota (takové polévková kaše se zelím a fazolemi, mnohdy přidávají slaninu, zeleninu, kroupy). Ričet – rajský protlak, kroupy či pohanka, brambory, uzené nebo hovězí maso, zelenina. Štruklji - plněné knedlíky – slané i sladké, Potica – čokoládový, ořechový a jiný závin (něco jako náš štrůdl). Jídlo vyjde většinou na 7 – 10 euro, je velmi syté a je ho hodně.